Vždy, když padá falus,
to není žádná haluz.
Touha stoupá, dech se krátí,
srdce buší, čas se ztratí.
S tělem hraje smělý valčík,
vášeň, šepot, tichý málčik.
Žár se šíří jako plamen,
oheň tančí kolem kamen.
Každý pohyb, každý stisk,
prokletí i sladký zisk.
Noc je dlouhá, chuť se mísí,
falus vzlétá – má svou misi.
