Tak co? Už začínáte vnímat, že když jste ve své Galerii, tak se něco mění? Třeba se i na to pondělní ráno už těšíte. Těšíte se na to, co vám nového přinese. Protože – těšit se, je nejvíc. Je to ta nejhezčí chvíle PŘED. Jsem tak natěšená, že při vstupu do Galerie pozdravím, ač nenastupuji vpředu u Recepčního 😊. V duchu si říkám: „zas to nepřeháněj“. Uvnitř je docela chladno. Nejspíš vrátný zapomněl večer přiložit polínko, aby do rána oheň v kamnech vydržel. Sedám si na prázdnou dvousedačku s vědomím toho, že se CHCI koukat. Mé oko se zaleskne, když přistoupí můj oblíbený Good Luck. Naše pohledy se střetnou…waw…., ale mé kruhy pod očima jsou dnes nejspíš opravdu jen na zhoupnutí, neboť zvolí místo o sedačku přede mnou. Místo vedle mě zůstává dál prázdné. V odrazu skla vidím, jak vytahuje z kapsy své papírové taháky a otáčí je ze strany na stranu. Sakra. Zase zkouška, napadá mne. Ať už je tohle období za ním a může si zase užívat studentského života. Mou pozornost zaujme Návštěvnice, kterou jsem tu již jednou viděla. Má na sobě chlupatou, kožešinovou bundu s tygřím vzorem a růžovým, flitrovým srdcem na zádech a v něm je veliké oko. Je to vlastně taková Tygřice s třetím okem. Tak to je pecka! Ještě, že nepodléhám módním trendům, neboť kdybych v tomto outfitu vyrazila na svůj trip, věřím, že bych jako vůdce vlčí smečky byla nepřehlédnutelná. To není zdaleka všechno. Paní má na hlavě bouli. Ne opravdovou, ale takovou tu z ofiny. Kterou jsem si vždy na střední pracně honila, tupírovala a poté připevňovala pérkama a to i přesto, že mě z nich celý den bolela hlava. „Pro krásu se musí trpět.“ Říkávala mi babička. Má boule jen těžko dosahovala kvalit boule mojí kamarádky Dáši. Tak ta jí měla mnohem hezčí, větší a měla jí hotovou do minuty. A čím větší boule, tím jste prostě byly In! Takže dnes tu máme 90s? Čeho si ještě nelze nevšimnout je obrovský, hranatý, silikonový, tyrkysový prsten na levé ruce. Začínám se o Tygřici bát a napadá mě, zda nepodepsala revers a neodešla z JIPu, neboť ten prsten vypadá jako kolíček na měření srdečního tepu. Možná ho má propojený s tím srdcem na zádech. Probleskne mi hlavou. A musí jej stále nosit, aby se data mohla pravidelně ukládat. Docela by mě zajímala ta soustava jedniček a nul…Na zastávce mezi dveřmi předává Kamelot paní s obrovským kufrem ranní Metro. Zeptá se, zda je XY ještě nemocný a mě dochází, že mluví o Moně Lise. Ač nakonzervována svým pravidelným přísunem vitamínů, bacil jí bacil. Tak snad bude brzy v pořádku. Začíná mi trošku jeho vykroucené pohyby chybět. Dnešní prohlídka mi nějak utekla. Čas prostě letí, ale máme ho všichni stejně. Jen na nás je, co s ním uděláme. Nejdelší jsou minuty PŘED. Každá minuta je drahá, ale někdy se spěchat nevyplatí. Je lepší ztratit v životě minutu, než v minutě život…
