Při vstupu do dnešní Galerie mi do nosu zavane nádherná vůně mužského parfému. Miluju, když chlap voní. Když lidé voní. Div se mi nepodlomí kolena, jak má fantazie začne nabírat jiné obrátky. V mých představách se začne odehrávat vzrušující příběh, ve kterém hraju hlavní roli. Jen Já a On. Sedám si za Návštěvníka, od kterého nejspíš vůně pochází, moc mi k němu ale nesedí. Má vyholenou hlavu do poloviny, v ruce pevně drží připravenou cigaretu se zapalovačem a nejspíš se vrací z noční směny. Všimnu si, že na palci pravé ruky má modrou gumičku. Sedím a snažím se navnímat, kdo to může být. Pod sportovní bundou má košili, která se k němu moc nehodí. Také ruce nevypovídají o tom, že by se denně proháněl po operačním sále. Usíná a pokaždé, když mu spadne hlava, lekne se a první, co kontroluje, je cigareta v dlani. Co je to zač? Kam jede? Rozhlédnu se kolem, zda ta vůně skutečně nemůže pocházet od někoho jiného, ale v mém hledáčku nikoho, koho bych mohla s ní spojit, nevidím. Mona Lisa opět stojí pevně zavěšená na svém místě a má svůj tajemný výraz. Několik návštěvníků je zabořena svými pohledy do mobilů. Proč být alespoň chvíli Sám se Sebou? Proč využít tu vteřinu, minutu a jen Být? Někdo to prostě nechce být jen se svými MyšLenkami a raději je rozptýlí do světa On-line. Jsem tolerantní, chápu to. Každý to máme jinak. V odrazu okna zahlédnu, jak pan Parfém bere do ruky telefon a zářící displej odhalí tajemství. Nevidím, co píše, ale nejde si nevšimnout, že je tam smajlík velkých očí. Poté přijde roztančené srdce a pootevřené, smyslné rty. Aha, tak to je oč tu běží! Parfém, košile, vzrušení…. Jede za svým Cílem. Ještě než, dorazí si dá svou cigaretku, čímž trošku srazí vůni parfému a hurá na to. Jen se trošku obávám, aby při dobytí cíle neusnul. Snažím se v životě nedávat na první dojem. Ačkoliv se často nemýlí a časem se ukáže, že se má Intuice nespletla. Naše myšLenky si umí napsat nádherný scénář. Cítím užasnou vůni, je za ní jistě ukrytý sexy chlap s velkýma rukama a pevným zadkem. Ale občas to tak být prostě nemusí. Je lepší vnímat a pozorovat dál. Ono se vše samo ukáže, vyjeví, odhalí. Odcházím z Galerie a téměř narazím do vystupujícího Studentíka…v hlavě mám přetlak 😊. Snažím se jako každý den udržet všechny MyšLenky, abych je mohla přenést „na papír“. Jsem jako Oslík ze Shreka, který se snaží nezakopnout, a stále dokola si opakuju: Modrá kytka červený trny, modrá kytka červený trny… možná by bylo jednodušší, kdybych nebyl barvoslepej 😊.
Nejlepší je to po ránu
