Nedělní ráno. Čtvrt na sedm. Město se probouzí, světlo líně klouže po fasádách. A pod mým oknem… se už obchoduje. Vítejte v našem nejnovějším multi-sortimentním obchodním domě Kontejňák – kde sortiment voní po zážitcích a otvírací doba je nonstop. 24/7 bez výjimky. Parkování? Na co. My parkujeme kontejnery přímo na hlavní! Modrý, žlutý, zelený, červený, černý…tvoří krásnou výlohu, ze které je možné si lehce vybrat. Jestli jste četli v Blbůstkách o Skleněné neděli, tak dnešní Galerka nebude překvapením. Pouze dokreslí pestrost života v naší ulici. Protože – v pravidelnosti je síla. Je krásných 6:15 a opět se dostavil první zákazník. V crocsech, teplákách a pevným krokem znalce. Zamířil rovnou do oddělení Sklo a alkoholová nostalgie (zelený kontejner, regál 3). Pracovně to nazývám recyklační návratka – když ti flaška připomene minulost i večer. A už to tam láduje. Melodie střepů zní jako cinkavá symfonie pro nervózní flašinet. O pár minut později dorazila paní s kočárkem. Bez dítěte, zato se starou mikrovlnkou. Zamířila do Elektro a retro design. Mikrovlnku elegantně vysadila a výměnou si odnesla žehličku. „Je trošku opálená, ale voní jako babiččina chalupa.“ Za nimi přiběhl mladík. Kapuce, sluchátka, plechovka. V kontejneru našel jedinou tenisku. Zářil štěstím. Sbírá zřejmě jen liché kusy, jako někteří lidé známky. Probleskne mi hlavou role Jaromíra Hanzlíka ze Slavností sněženek. V žíle má nejspíš svou ranní dávku světa, kde se chodí po jedné noze. V reproduktorech (představ si to, samozřejmě tam nejsou) se ozývá hlášení: „Vážení zákazníci, v sekci Bioodpad dnes probíhá akce: Vem dvě slupky, dostaneš tři navíc.“ A pak je tu Král papíru. Legenda. Umělec. Každou noc, přesně mezi 22:33 až 22:45, dorazí na kole. Jezdí pravidelně už asi rok. Svého železného oře opře o plot vedle kontíků a u papírového kontejneru začne svůj rituál – chirurgicky přesně rozřeže každou krabici, rozloží ji do geometrické dokonalosti a s téměř milostným soustředěním je vkládá zpět. Jednu po druhé. Symetrie, řád, zvuk trhání lepenky. Trvá to někdy i hodinu. Najednou si na hlavu dává celý balík novin a s nimi začíná prostná cvičení. Uklání se na obě strany. Musím se smát. Při placení pokuty za parkování se na MP dozvídám, že je to známá figurka, která brouzdá ulicemi Liberce. Prý vytahuje víka od kanálů a vozí je do Sběrného dvora. Myslím, že kdyby ho někdo zaměstnal, dobře by udělal. Chodil by včas do práce, protože evidentně dochvilnost je jeho silnou stránkou a také by se uplatnil v obchodě či ve Sběrných surovinách při rovnání kartonů a papíru. Věřím, že by se popral i se střepy, ze kterých by svou přesností a trpělivostí opět složil láhve do původního tvaru. Prostě – máme tu obchoďák pod oknem. Sortiment plný příběhů. Slevy jen pro odvážné. A největší výhoda? Nemusíš se mačkat u pokladen. Platí se jen pozorností. Ale vraťme se k nedělnímu ránu. Ležím v posteli, chci ještě spát, protože je víkend a sleduju tenhle cirkus života. Každou noc, každý víkend se tu něco děje. Ti z vás, co to znají. Poznáváte se? Ležíte rozespalí v posteli a možná nejen v duchu si říkáte: „Pane Bože, jdi už do prdele! Já chci ještě spát…“
Kontíková aneb Obchoďák pod Oknem
