Jak málo lidské duši stačí,
když vidí nebe, které se mračí,
které se rádo do barev obléká,
jedna v druhou tiše se přelévá.
Červánky horizont barvou zahalí,
každý svou duši občas rád odhalí,
právě ta chvíle v podvečer přichází,
pod nebem barevným ta má se prochází.
