Když Svět tě tlačí na hrudník
a dech se ztrácí v trapu,
dej boty zpátky na botník
a nedej prostor strachu.
Na stole šálky — rým a čaj,
v tom druhém kapka medu.
Zavři si oči, čekej máj
a myšlenky hoď k ledu.
Ramena klesnou, záda spí,
čas zpomalí svá kola.
Nemusíš víc. Už jsi tu ty —
dech bolí míň než slova.
Na stole svíčka a kapka medu,
v šálku se louhuje klid.
Dej sobě svolení, užij si středu —
jen chvíli nemusíš být.
Ramena k zemi, záda v teple,
myšlenky plynou jako dým.
Dnes nejsi bojovník, dnes nejsi v sedle,
dnes stačí přežít…a v duchu snít.
Děkuju, Ríšo 🙂
Leni, pěkné pěkné pěkné.
To jsem moc chtěla. Myslím, že to potřebuje každý…:)
To je opravdu pohlazení po duši.
Umíš to krásně ❤