Do mé duše se dnes vryla,
malá, ostrá, prostě pila.
Proříznu s ní díru v ledu,
posadím pak do ní dědu.
Bude koukat, jak si plavu,
z toho mít pak plnou hlavu.
Moje kůže plná husy,
tak si řekne, že to zkusí.
Z díry ale nelze ven,
zkusí tedy snít svůj sen.
Jak se ráchá na Adama,
a já stojím v ledu sama…
Probouzí se ale v šoku,
šedý zákal, co má v oku,
představy mu sebere,
to ho pěkně nasere.
Závěr žádný nečekej,
dědovi zas bude hej.
